ŽIVOT V AMAZONII
Noc v Amazonii bych přirovnala k bujarému mejdanu se spoustou všemožných zvuků. Nad ránem se ale jako mávnutím proutku džungle ztiší a zklidní. Čekají nás další dobrodružství. Třeba bažinatá oblast vyschlé laguny, ve které se rády povalují anakondy a návštěva místního kmene Siona.
Průzkum pralesa
Ráno beru foťák na rozhlednu a snažím se zachytit atomosféru okamžiku, kdy se prales probouzí do dalšího dne.
Druhý den u Caimanů vyrážíme s Fabriciem k téměř vyschlé a bahnité laguně, kterou s oblibou obývají anakondy.
Brodili jsme se několik hodin skoro po kolena v bažině, ale bohužel jsme neměli štěstí a žádná anakonda se neukázala. Což Kubu trochu štve, protože se na hady těšil.
Později toho dne, Kuba svým zájmem vidět hada jednoho opravdu přivolal. Skočil ze střechy našeho pokoje, myslím ten had, a ulovil 10 cm žábu. Což byl pro všechny pozorovatele velký zážitek.
Cestou pralesem Fabricio vypráví o léčivých vlastnostech místních stromů a ukazuje nám, jaké poklady rostou přímo za táborem. Kolem laguny žije více než 450 druhů zvířat a spousta léčivých rostlin. Třeba strom, jehož odvar připravený z kůry léčí malárii. Ochutnáváme jeho hořkou kůru. Fabricio to trefně okomentuje slovy, „Protože tu žijí komáři přenášející malárii, roste tady taky tenhle strom, který ji zároveń léčí. Všechno je propojené a vzájemně souvisí.“ Další strom, se prý používá k léčbě rakoviny. Fabricio nám ukazuje další strom, jehož kůra se používá k šamanským rituálům. „A zároveň je to skvělé palivo na podpal,“ dodává Fabricio s úsměvem. Hoří za jakéhokoli počasí. Což je skvělá vlastnost ve vlhkém pralese. Fabricio kůru zapaluje a voní jako dřevo ze stromu Palo Santo, které jsem si kupovala u indiánky v Otavalu.
O kmeni Siona
Fabricio nám vypráví o kmeni Siona, ze kterého pochází a ve kterém vyrůstal. Šaman kmene Siona je 50 letý muž, který dosud nikomu své znalosti nepředal a tak je to s jejich budoucností trochu nahnuté. Fabricio to komentuje tak, že stejně jako jeho i většinu mladých ve vesnici lákají možnosti života ve městě, které jim kmen nenabízí. A díky tomu kmen pomalu upadá. Fabricio je ale optimista a vysvětluje nám, že je to vývoj a nemusí to nutně znamenat zánik jejich tradic a kultury. Přirovnává to k Otavalcům (článek o indiánském trhu v Otavalu si můžete přečíst zde). Podle něj si Otavalci udržují svou kulturu a zvyky i když přijali západní způsob života. Fabricio popisuje, kdo je vlastně šaman. Je to poslání. Není to práce. Šaman je pro kmen velmi důležitý. Je to léčitel a rádce. Šaman vybírá svého nástupce a učí ho veškerým znalostem. Neexistuje žádná učebnice, ze které by se to naučil. Učení trvá desítky let formou získávání zkušeností. Vše o pralese, rostlinách, zvířatech a léčitelství se předává roky.
Fabricio se v rámci povídání o jejich kultuře, zmiňuje také o rituálu Ayuhvaska. Já jsem ho nepodstoupila, takže nemohu zprostředkovat zážitky. Upřímně jsem rituál ani nevyhledávala. Vím, že je to pro spoustu turistů mířící do Amazonie atraktivní zkušenost, ale myslím si, že speciálně rituál Ayuhvasky pro nás není určený. Jedná se o pití odvaru z lijány Ayuhvaska, který způsobí zvracení. Dochází k očištění těla a mysli. Hlavním aspektem rituálu jsou následné vidiny a halucinace. Šaman je s vámi přítomen a provází vás celým procesem. Je to rituál, který tady podstupují všichni i děti, které tím procházejí pozvolna už od svých 8 let. Cílem rituálu je zbystřit smysly, intuici a paměť. Indiáni věří, že se tím propojují s přírodou kolem, aby se v ní dokázali lépe orientovat a rozuměli jí.
Po večeři se jdeme podívat na kajmany po proudu řeky. Ve tmě jim svítí oči jako žárovky. Stačí posvítit baterkou. Bývají ve skupinkách poblíž břehu. Není těžké je spatřit. Pro mě je nejtěžší je v těchto podmínkách kvalitně vyfotit. Když se loďkou přiblížíme trochu víc hned se potopí.
Návštěva vesnice
Třetí den ráno se loučíme s naší partou i Fabriciem, který odjíždí do města, dokončit studium průvodcovství. Věřím, že to hravě zvládne. Dnes nás čeká návštěva místní vesnice kmene Siona. Připojujeme se ke skupince, kterou vede sympatický indián kolem 50ky, jménem Luis.
Plavíme se 15 km po řece k vesnici kmene Siona. Vítá nás doña Maria, která nám ukáže, jak zpracovávají juku a dělají z ní placky, které společně poobědváme. Luis přivezl s sebou rýži a Doña Maria to završila na ohni grilovanými rybami v bambusových listech.
Tortilly z juky
Juka se oloupe, omyje a nastrouhá. Hmota se procedí a zbylá šťáva se použije na přípravu polévky. Těsto se proseje a tím se zbaví zbytků vody. Těsto se pokládá na rozpálenou kamenou pánev a tortilly jsou hotové. K nerozeznání od tortill z obchodu.
Svojí lámenou Španělštinou se doñě Marii nabídnu, že placky na ohni připravím. Souhlasí. jde mi to celkem dobře, až na ten příšerný kouř, který mi jde z ohně do očí. Ona se na mě jen shovívavě usmívá.
Luis nám mezitím nabízí fermentovaný nápoj z juky. Chutná hořce. Ještě ochutánáváme chucho (čti čučo), což je fermentovaná cukrová třtina. Chutná mnohem lépe, podobně jako bílé víno.
Po obědě Luis přinese ovoce, ze kterého nám maluje rituální symboly na obličej. Červená barva ze semínek plodu se prý používá k rituálním malbám.
Měli jsme se setkat se šamanem, ale nakonec nás ke svému obřadu nepozval. Nevíme proč, ale respektujeme to. Cestou zpět do tábora nás míjejí říční delfíni. Vynořují jen na okamžik, ale jejich azurově modré tělo úchvatně září.
Večer jedeme znovu pozorovat kajmany. Tentkorát s Luisem, našim průvodcem. K překvapení všech se Luis vrhne přes okraj lodi a už drží malého kajmánka. Měří 50 cm i s ocáskem. Je nádherný. Po chvilce ho Luis pomalu pouští a on žádný spěch. Pomalu se vydá zpět ke břehu, jakoby se nic nedělo.
Návrat do civilizace
Čas strávený v Amazonii se nachýlil. Bohužel ji už musíme opustit. I když bych tu ještě pár dní moc ráda zůstala. Odjíždíme zpět do Lago Agrio. V korunách stromů kolem řeky Cuyabeno je zase živo. Opice v početných hejnech poskakují po větvích, ptáci švitoří. Slyšíme i povědomý zvuk ptáka oropendolo, kterého známe už z Parque Perla nebo hoaciny podobné našim pávům.
Velkým zážitkem v závěru výpravy je 2 metrová anakonda, která se vyhřívá na spadlém kmeni stromu, který nám stojí v cestě. Anakonda nám chyběla do mozaiky zvířat, které jsme měli možnost v amazonii pozorovat a jsme nadšení, že se nám rozhodla zkřížit takhle elegantně cestu.
Amazonie je nádherné a unikátní místo na Zemi. Mít možnost tu strávit pár dní pro mě byl jeden z nejinspirativnějších zážitků.
V článku Ekvádorská Amazonie zjistíte, jak se sem dostat a kde se ubytovat.
