JEZERO QUILOTOA V ANDÁCH
Po dobrodružství stráveném v Baños, městě vodopádů, nás čeká drsný horský kraj v oblasti Zumbahua v Ekvádorských Andách. Z Baños odjíždíme z nádraží autobusem do Latacunga v provincii Cotopaxi. Cesta trvá zhruba 2 hodiny. V Latacunga na nádraží přestupujeme na autobus do Zumbahua, našeho dalšího bodu výpravy.
V autobuse s námi jedou kromě jiných také 4 místními staroušci v barevných pončech a kloboucích. 2 sedí před námi a 2 vedle nás přes uličku. Každý něco svačí. Paní před námi si otevřela sáček a začala okusovat pečená kuřecí křídla. Po necelých 2 hodinách a mnoha metrech převýšení jsme konečně tu. Cesta byla samá serpentina a do toho pachy z pokrmů spolucestujících daly zabrat a jsem ráda, že jsme na místě a můžu se nadechnout čerstvého horského vzduchu.
Pozn. Cestování autobusem po Ekvádoru je skvělá příležitost, jak cestovat pohodlně, levně a s místními. Hodina cesty autobusem stojí 1 USD. Je snadné odhadnout, jak dlouhá bude cesta, podle ceny jízdenky.
1 USD = 1 hodina jízdy.
Na cestě sem rezervuji pokoj v prakticky jediném ubytování v Zumbahua – hotelu Mirador Oro Verde. Cíl cesty není ani tak Zumbahua, jako návštívit kráterové jezero ležící v nadmořské výšce 3914 m.n.m. – jezero Quilotoa. V Quilotoa je ale ubytování zbytečně předražené a proto se ubytujeme v Zumbahua na 2 noci.
Podle polohy ukazuje Google počasí v Zumbahua 1°C, déšť. A musím říct, že je tu pořádná kosa. Ještě před pár dny jsme se prodírali Amazonským pralesem ve vedru a vlhku a teď tu sedíme ve 3517 m.n.m., navlečení do všeho oblečení, co máme. Vysoká nadmořská výška je znát. Stačí vyběhnout schody s krosnou na zádech a už se zadýchávám. Bude to chtít pár hodin klídku a tlak se vyrovná. Přeci jen jsme za pár hodin o cca 1700 m.n.m. výš, než v původním Baños.
V pokoji na hotelu není topení. Za to má každá postel 3 vrstvy huňatých dek z ovčí vlny i s kožíškem. Je odpoledne a než se sešeří, jdeme se podívat, co je v Zumbahua. Po pár metrech zjisíme, že kromě jedné hlavní silnice a pár odboček tu je jen škola, pár stánkařů, jedno bistro a náš hotel. Jo a taky jsme za tu chvíli na počítali 3 internetové kavárny, teda spíš jen místa s několika počítači s internetem.
Zumbahua je pěkné městečko uprostřed hor. Všude kolem jsou louky a pastviny, na kterých se pasou krávy, ovce i koně. Horský ráz je vidět jak ve tvářích místních, tak v jejich chování i oblékání. Vypadají trochu odměřeně. Moc se s „gringošema“ nechtějí bavit. Ženy nosí vysoké černé klobouky a ponča. A přesto, že je pěkná zima, mají punčocháče a sunkě pod kolena a některé mají dokonce boty na tlustém podpadku.
Vedle hotelu je bistro. Už od dveří nás vítá paní máma a už nám chystá stůl. Snažím se zjistit, co má dnes navařeno a paní máma už mě zve k sobě do kuchyně a ukazuje mi, co má v hrncích nachystáno. Krásně to voní. Servíruje nám silný slepičí vývar se zeleninou a párek s rýží, hranolkami politý čočkovou omáčkou. Jsme jediní hosté. Paní máma na mě mrká, jestli je vše v pořádku a posunky ji ujišťuji, že je to vynikající. Má z toho očividně velkou radost. Za 2,5 USD/porci jsme se skvěle najedli a domlouvám s ní, že zítra přijdeme zas. Zbytek dne jsme na pokoji a odpočíváme. Zítra nás čeká jezero Quilotoa.
Ráno po snídani čekáme na autobus do Quilotoa, ale žádný nepřijíždí. Zastavuje nám auto a smlouvám cenu za odvoz. Za 1 USD za osobu nás sveze až tam. Je to necelých 15 km. Po cestě nabere ještě 2 staroušky. Starý pán povídá něco o Gringos. Víc mu nerozumím. Místňáci o nás nejeví žádný zájem a tím líp pro nás. Alespoň nám nic nevnucují. V Baños byl na každém rohu stánek a prodejce.
Kráterové jezero Quilotoa je ve výšce 3914 m.n.m je sopečná kaldera. Kráter má průměr 3 km. Zrovna se zatáhlo a trochu poprchává, bohužel nemáme ideální počasí. Přesto sestupujeme po stezce 400 m dolů až k jezeru. Po chvilce se ale vyjasní a můžu tu krásu konečně vidět a zachytit na fotkách a udělat i průlet dronem.
Zpět nahoru už se tak lehce nekráčí, jako dolů. Ale výhled na kráter je úžasný a stojí za to sejít dolů!
Na zpáteční cestu do Zumbahua jedeme na korbě náklaďáku.
Druhý den ráno jedeme zpět do Latacunga a zpátky do Quita, protože další cesta bude skoro jako „Cesta do pravěku“. K Ekvádoru totiž patří i přes 1000 km vzdálené Galapágy, které znám do této chvíle jen z dokumentů na National Geographic a teď je můžu zažít na vlastní kůži a to je výzva!
—článek připravuji—
Pronajem Hradec Kralove
Zname fotogenicke jezero Quiolota, u ktereho muzete zacit nebo naopak skoncit svoji pout, vzniklo sopecnou cinnosti pred 800 lety, kdy doslo k posledni erupci, nejvetsi v severnich Andach. Po zriceni domu se nasledne vytvorila ohrivaji vodu zespodu zejmena ve vychodni casti jezera. Svoji sytou modrozelenou barvu ziskalo diky rozpustenym mineralum. Divate-li se na nej z horni vyhlidky, se zasnezenymi vulkany Cotopaxi a Iliniza v pozadi, date za pravdu tvrzeni, ze patri mezi nejkrasnejsi kraterova jezera na svete.
Cesty za inspirací
Dobrý den, děkuji za komentář. Souhlasím, je krásné, co po takovém sopečeném výbuchu může nakonce zůstat.
Hezký den