EKVÁDORSKÁ AMAZONIE
Cuyabeno. Amazonie. Sen každého dobrodruha. Měla jsem možnost strávit tu několik dobrodužných dní, které pro mě byly velkou inspirací. Ochutnejte život v pralese a zjistěte, kam vyrazit.
Jak se sem dostat
Do Lago Agrio se dostanete autobusem z Quita. Cesta přímým autobusem trvá celou noc. My jsme zvolili cestu s přestávkou na noc v městečku Baeza, propojili jsme to s výletem k vodopádům San Rafael.
V Lago Agrio jsem se přes Whats up domluvila s agenturou Carpedm, že s nimi vyrazíme na 4 denní výpravu do džungle s ubytováním v Caiman Eco Lodge. Za 15 min jsme domluveni. Za 60 minut jsme zbalení a nasnídaní. Jdeme na domluvené místo, kde nás mají nabrat. Washington Ramos, týpek s firemním tričkem Caiman, je na místě. Platíme v cashi za 2 osoby 600 $. Je to dost, na druhou stranu nás čekají 4 dny v divočině a zázemý, které nám poskytnou a logistika jsou na podmínky džungle celkem náročné. Nevede sem žádná cesta. Doprava je možná jen po řece Cuyabeno.
Ptám se Washingtona, kde si můžeme nechat krosny? Prý žádný problém. Vede nás do kamenného obchodu s oblečením a domlouvá s nimi, že si tady na 4 dny odložíme krosny. Jasně, to se přeci v obchodě s oblečením běžně dělá. Krosny nacpali do úložného prostoru nad zkušební kabinkou a já jen doufám, že je ještě někdy uvidíme 🙂 Přijíždí dodávka, nasedáme.
Jedeme autem asi 1,5 hodiny a pak přesedáme na dlouhou motorovou kánoj, kterou budeme 2 hodiny brázdit kolem břehů řeky Cuyabeno, dokud nedoplujeme k Velké laguně (Laguna Grande) do tábora Caiman Eco lodge. Tábor leží na území původního kmene Siona, který oblast spravuje.
Spolu s námi cestují 3 bezvadní týpci. Rachel, tanečnice Contemporary z Malty. Ekvádorec Andrés, který je mim. A do třetice vousatý Kolumbijec Santiago, který dělá ohnivé show a je to žongléř. Všichni 3 jsou umělci a studují ve Švýcarsku. Jsem z nich nadšená, protože jsem měla trochu obavy, abychom nejeli s nějakou skupinkou „neohrabaných turistů“, kteří na sebe budou neustále stříkat repelentem. Ale s těmihle lidmi bude určitě sranda.
Seznámení s Caiman Eco Lodge
V oblasti Cuyabeno postavila vláda se schválením kmene Siona celkem 12 Eco lodge ubytování. My jsme si zvolili Caiman Eco Lodge. Je jeden z nejlépe hodnocených na Trip Adviseru a navíc je jeden těch z levnějších.
V ceně je doprava z Lago Agrio. 3 jídla/denně. Voda. Průvodce. Moskytiéra nad postelemi. Holinky. Pončo pláštěnka. Není tu signál ani internet. Jediný telefon v táboře měli v jídelně pro logistické potřeby personálu. Elektřinu vyrábí generátor a pouštěli nám ji každý den mezi 18-22 hod.
Caimani mají podle mě hlavní výhodu, oproti ostatním ubytováním a tím je vyhlídka v táboře, která nabízí neskutečný pohled na džungli z korun stromů. A pro mě dronového geeka to byl perfektní home point.
Měli jsme štěstí na průvodce. Fabricio pochází z kmene Siona. Vyrostl tady a zná bez nadsázky každý strom a zvíře v oblasti. Od Fabricia vím, jak v oblasti Cuyabeno postupně vznikala ubytování jako Caiman eco lodge. V 90. letech bylo na místě tohoto tábora výzkumné středisko, kam jezdili vědci zkoumat zdejší ekosystém. Když tady výzkumníci skončili, začali sem jezdit turisté. Celkem je tu v okolí 12 takových srubů. Další výstavba v tuto chvíli není v plánu. A to je rozhodně pro tuto oblast dobrá zpráva.
Noční výlet do džungle
Říká se, že džungle v noci ožívá. Těším se, až to zjistím. Beru si baterku, foťák, holinky, dlouhé kalhoty a tričko a vyrážíme kolem 8. večer do džungle. Je naprostá tma. Nad korunami stromů prosvítají hvězdy. Zvuky lesa jsou neuvěřitelné. Jakmile posvítím kamkoli baterkou, tak se to hýbe. Vypadá to, že na každém listě a stonku je živo a to ve všech patrech džungle.
Fabricio jde první a my za ním. Nikdo nechce zůstat pozadu. Přeci jen jsme tu na návštěvě a myslím, že je jasné, kdo tu má převahu. Člověk to rozhodně není. Fabricio ukazuje na 3 cm velkého pavouka, na kterého jsem málem šlápla. „Jo, je jedovatý, ale nic vážného,“ říká Fabricio. Když tě kousne, jed ti způsobí 4 hodinového horečky, které sami odezní. Člověk trochu znejistí, protože po cestě jsme pár těhle pavouků viděla. V pařezu sledujeme krabovce, celkem velkého pavouka (cca 10 cm) s obřími klepety, který zrovna večeří strašilku. Pozorujeme sklípkana, černého chlupatého pavouka, který má také tak 10 cm.
Budí respekt, ale rozhodně nevyhledává konflikt, zalézá do nory, kterou si vytvořil pod listím a mechem a z povzdálí nás sleduje.
Fascinuje mě další pavouk, který je velký jen pár milimetrů. Číhá uprostřed husté malé pavučiny zbudované na keři. Čeká, až přivábí hmyz. Pavučina je ve tvaru „V“ a když pod ní lusknu, tak se vymrští jak trampolína a zavře se. Stačí, aby se pod pavučinou objevil nějaký hmyz, pavouk síť zavře a večeře je hotová.
Fabricio zastaví a říká, ať zhasneme baterky a posloucháme prales. Je úplná tma. Množství zvuků, které vydává prales je fascinující. Je jich tolik, že je těžké je rozeznat. Ani netuším, jakým zvířatům mohou patřit. Je to rachot a vzrůšo. Zároveň vím, že pár centrimetrů za mnou je ten jedovatý pavouk, na kterého mě upozornil Fabricio. Skrz prales sem lehce prosvítá svit hvězd jako jediný zdroj světla. Ale i tak není nic vidět, zato slyšet je toho spousta.
Po návratu do tábora jsem zjistila, že jsem si v pokoji nechala otevřený batoh na zemi. Kapsa byla plná švábíků. Sežerou asi cokoli. Chutnali jim etikety na deodorantu i sluchátka. Večer nás uspávají hlasité zvuky džungle a my usínáme v bezpečí moskytiéry.
Amazonie v oblasti Cuyabeno v období sucha nabízí skvělé podmínky pro pozorování krásné přírody a zvířat. Přečtěte si další článek – Život v Amazonii, ve kterém zjistíte více o životě kmene Siona, který oblast Cuyabeno spravuje.
