INDIÁNSKÉ TRHY V OTAVALO
Na výlet do Otavala se moc těším. Je 3 hodiny od Quita a je známé velkými indiánskými trhy. Místní trhy, to je pro mě vždycky záruka skvělých zážitků, kontaktu s místními a krásných výrobků, které odrážejí kulturu místa. V Otavalu prodávají ponča a šály z kvalitní alpačí vlny. Indiánské lapače snů. Ručně vyráběnné hudební nástroje. Vonné tyčinky a spousta dalších skvělých produktů.
Cesta z Quita do Otavala
Nejprve jedeme přes Quito na nádraží Carcelén, které je jedno z hlavních nádraží ve městě. Je tady trochu zmatek a fronty. Stojíme ve frontě na lístek do Otavala a taxikáři se nás urputně snaží přesvědčit, že cesta s nimi bude daleko lepší a za stejnou cenu. Nabízí cenu 30 $, pro srovnání lístek nás stojí 3 $/osobu. Fronta na lístek je sice dlouhá, ale postupuje to rychle. Autobusy do Otavala odjíždějí každých pár minut, takže jsme během půlhodiny na nástupišti a za pár minut nám to jede.
Indiánský trh
Jsme tu. Je kolem poledne, takže si na trhu v bistru dáváme oběd. Kuřecí polévku a kuře s rýží za 2 $. Posilněni dobrým obědem vyrážíme do víru trhu.
A jak si nejlíp udělat představu o tom, jak indiánský trh vypadá? Stačí shlédnout video. Užijte si tu příjemnou atmosféru Otavala.
Když by vás zajímalo, co mě ve videu ta sympatická starší indiánka povídá, tak mluvíme o dřívku ze stromu Palo Santo, které se zapaluje a jeho kouř odpuzuje noční havěť, ale také krásně voní. Navíc ho šamani používají k léčivým rituálům. Takže asi chápete, že jsem si musela koupit hned 2 pytlíky plné voňavých dřívek Palo Santo…
Na trhu prodávají své produkty Otavaleños, komunita místních indiánů. Žijí sice západním stylem života, ale stále si velmi silně udržují svou starou kulturu a tradice.
Alespoň základní znalost Španělštiny je na trhu obrovskou výhodou.
Nezapomeňte smlouvat. Očekává se to.
Na rozdíl od trhovců v Asii (Thajsko, Vietnam) jsou prodejci umírněni a nic vám necpou. Jsou usměvaví a přátelští.
Vysmlouvala jsem si několik parádních kousků a plni zážitků trh po několika hodinách opouštíme.
Taxíkem se za 4 $ přesouváme k vodopádům Peguche a pak už nás čeká návrat zpět do Quita.
Vzhledem k tomu, že do Quita přijíždíme pozdě večer, domlouváme se v autobuse se 2 američankami, které cestují sami, že si z nádraží vezeme společný taxík. Jedna z nich je učitelka a nějakou dobu dobrovolničila u Strakonic na jihu Čech. Začala o tom mluvit sama, poté, co slyšela naší češtinu. Na cestování mám ráda tato náhodná setkání, která mi ukazují, jak je všechno provázané. Nikdy nevíte, koho potkáte další den.
Na cestě pokračujeme z Quita na východ. Mrkněte na článek z vodopádů San Rafael.
