CESTA K VODOPÁDU SAN RAFAEL
Největší a nejdelší ekvádorský vodopád, San Rafael, je i v období sucha impozantní. Voda se řítí divokou krajinou a padá 150 m dolů do rozlehlé rokle. Cesta k vodopádu San Rafael začíná o den dříve v Quitu na nádraží Quitumbre.
Na nádraží si kupujeme lístek do Baeza za 8,50 $. Cesta se line horským terénem And. Po 2,5 hodinách a tisícovce serpentýn jsme ve městečku Baeza. Cestou jsem rezervovala hostel La Casa Del Rodrigo se skvělým hodnocením. Sympatický starší chlápek, který to tam vede nám poradil, jak se dostaneme k vodopádům San Rafael, kvůli kterým tu jsme. Navíc nám druhý den ráno pohotově nabídl, že nás sveze autem k zastávce busu, který byl asi 3 km daleko. Ukázal nám, kde si máme chytnout autobus a také fajn místo na snídani.
Vesele nás vítá starší dáma. Objednáváme si 2x snídani a necháváme se překvapit, co nám přichystá. S překvapením dostáváme tolik chodů, že je sotva sníme. Vajíčka, sladké pečivo, káva, fresh s překvapivým hlavních chodem, kterým je hovězí plátek s rýží a zeleninou. V 9 ráno bych takovouhle nálož vážně nečekala. Platíme 7 euro za oba a myslím, že jsme zároveň i po obědě.
Po vydatné snídani čekáme na autobus. Přijíždí červený autobus s nápisem Lago Agrio. S řidičem se domlouvám, aby nám zastavil u vodopádů San Rafael. Šílenými serpentinami se šplháme do kopců poté prudce sjíždíme do údolí. Takhle pořád dokola až nás konečně autobus vyhazuje u zástávky. Kolem silnice je jenom džungle a cesta, která vede doprava dolů u ní ukazatel San Rafael. Bohužel minutu poté, co autobus odjel, Kuba zjistil, že tam v horní přihrádce nechal klobouk. Tím začala akce SOMBRERO, která se stala jedním z nejneuvěřitelnějším zážitkům na cestě Ekvádorem.
Akce SOMBRERO
Poté, co nás autobus vyhodil uprostřed jungle, Kuba zjistil, že tam zapomněl klobouk. Autobus byl už o několik serpentýn dál, abychom ho zastavili a žádné jiné auto v dohledu. Víme jen, že jsme jeli červeným autobusem z Baeza do Lago Agrio a vyhodil nás v 11:00 na křižovatce k San Rafael vodopádům. U vstupu do národního parku k vodopádům tento příběh vyprávím svou lámenou Španělštinou slečně v kanceláři parku. Ihned volá svému známému a řeší s ním náš klobouk. Bohužel jsme nevěděli ani číslo autobusu, protože jsme si lístek koupili až za jízdy. Moc indicií nemáme, ale i tak máme naději, že ho najdeme. Lladida, nám říká, abychom se šli podívat na vodopád a třeba se mezitím náš klobouk najde. Že prý volala kámošovi a když budeme mít štěstí, tak se najde.
Naprosto ohromeni její ochotou opouštíme kancelář a jdeme se podívat na vodopád, který je vzdálený 1,5 km stezkou džunglí.
Ačkoli je období sucha je vodopád San Rafael impozantní. Voda padá 150 metrů do rozlehlé rokle. Nádhera. Moc si to užívám a nestačím fotit.
Nad vodopádem San Rafael jsem proletěla drona a snad se mi alespoň trochu podařilo zachytit úchvatnou atmosféru vodopádu uprostřed džungle.
Akce SOMBRERO pokračování
Po 2 hodinách jsme zpět u Lladidy. Vesele na nás mává telefonem a ukazuje obrázek klobouku, který právě teď sedí na sedadle policejního auta jejího přítele. Klobouk si cestoval 2 hodiny a 80 km bez nás. Vypadalo to asi následovně. Autobus i s naším kloboukem zastavila uprostřed džungle policejní hlídka. Což není nic neobvyklého. Stalo se nám, že autobus zastavili policajti a chtěli vidět namátkově pár zavazedel…
Zpět do našeho autobusu. Kde seděli ti 2 gringos? Ptá se jeden z policistů. Řidič ukázal dozadu a cestující začali prstem ukazovat, kde jsme seděli. Policajt prohledal sedadla a přihrádku nad hlavou a odchází s kloboukem pryč. Co si asi mysleli místní cestující o celé téhle akci, těžko říct. Ale to ještě není všechno.
LLadida s námi domlouvá, že nás s kolegou hodí, protože mají stejnou cestu a dnes už kancelář národního parku stejně zavírá, protože je Silvestr. Vezou nás až na benzínovou pumpu, asi 2 hodiny od San Rafael. Štěstí je, že to máme při cestě, protože dneska plánujeme dojet do Lago Agrio. Na benzínce jsou 4 policejní auta. Lladida na ně mává a je samá sranda. To mě docela překvapilo. Určitě se s nimi dobře zná, napadlo mě. Lladida s policistou nám nesou klobouk. Neuvěřitelné. Policajt je její snoubenec. Seznamuje se s námi a přeje nám hodně štěstí na cestě Ekvádorem… co dodat. Ekvádor nás nepřestává překvapovat.
Po několika týdnech zpět doma se mi tento příběh vybavuje a já nepřestávám žasnout, nad ochotou lidí, které jsme potkali při cestování Jižní Amerikou.
Podívejte se na další článek, ve kterém se dozvíte o přírodní perle, kterou skrývá město Lago Agrio.
